Látka je jednou ze dvou základních forem hmoty (vedle pole).
Z hlediska složení lze látky nahlížet několika způsoby. Fyzikální makroskopický přístup popisuje látky jako soubor jednotlivých fází, které mohou být různého skupenství a jejichž látkové vlastnosti charakterizují fyzikální veličiny jako hustota, modul pružnosti, viskozita, tepelná vodivost, elektrická vodivost, permitivita, permeabilita, index lomu apod. Moderní fyzika ukázala, že existují i velmi exotické formy látek, vykazující vlastnosti jako supravodivost či supratekutost.
Chemický popis představuje látky jako soubor jednotlivých chemicky jednotných složek. Látky tvořené jedinou složkou se nazývají chemicky čisté látky. Různé chemicky čisté látky mají odlišné chemické vlastnosti a podle složení je lze charakterizovat buď jako chemicky rozložitelné sloučeniny nebo jako nerozložitelné chemické prvky.
Mikroskopický popis pak představuje látky jako soubory různě vázaných stavebních částic. Na nejvyšší hierarchické úrovni jsou to molekuly, atomy a ionty. Tyto částice jsou na nižší úrovni popisované také jako složené. Atomové obaly jsou tvořeny elektrony, atomová jádra protony a neutrony. I protony a neutrony se na ještě nižší úrovni jeví jako vázané trojice kvarků. Fyzika vysokých energií objevila mnoho různých částic, které se běžně nevyskytují, a umožnila nalézt jednotný přístup k popisu jejich složení pomocí elementárních částic – leptonů a kvarků, u kterých již současné možnosti vědeckého poznání neumožňují nalézt vnitřní strukturu. Ke každé takové elementární částici navíc existuje antičástice, které lze nahlížet jako stavební částice exotické látky zvané antihmota. K popisu částic se používají charakteristické veličiny. Některé jsou známy i z makroskopického popisu, jako klidová hmotnost a elektrický náboj, některé jsou typické pouze pro mikrosvět (např. spin, podivnost či půvab).
