Tundra je biom subpolární a polární oblasti, který lze nalézt mezi tajgou a trvale zaledněnými polárními končinami.
Za tundru se považuje bezlesá oblast, pro kterou jsou charakteristické faktory jako minimální růst rostlin a mělké půdy, které jsou chudé pro růst vegetace a nízké teplotní stupně. Dále se tundra charakterizuje jako biom subpolární a polární oblasti, který se vyskytuje mezi tajgou a trvale zaledněnými polárními končinami.
Za tundru lze považovat bezlesé oblasti, které charakterizují tyto faktory: minimální růst rostlin, nízké teplotní stupně, mělké půdy, které jsou chudé na živiny a vysušující větry. Díky zřídka se vyskytujícím stromům, keřům a rostlinám na nás působí tato oblast dojmem pouště. Slovo „tundra“ vzniklo z finštiny ze slova „tunturi“, to ve finštině znamená holý kopec. Tento termín je užíván nejen pro bezlesé arktické a antarktické oblasti, ale i pro všechny vysokohorské oblasti vyskytující se na horní hranici lesa. V Česku jsou to například Krkonoše nebo Jeseníky.
Tundra se rozkládá v nejsevernějších oblastech Evropy, Asie a Ameriky, v Grónsku a na přilehlých ostrovech (arktická tundra); na jižní polokouli v nejsevernějších oblastech Antarktidy a na přilehlých ostrovech (antarktická tundra). Jako tundru též chápeme podobně vypadající území vysoko v horách (alpinská tundra). Slovo tundra pochází přes ruské slovo „тундра“ (tundra) ze slova „tūndâr“ kildinské sámštiny, kde znamená „vysočiny“, „bezlesá horská krajina“, „bezlesá horská plocha“.
