Gotická architektura je architektonický sloh převládající v období vrcholného a pozdního středověku. Objevila se v polovině 12. století ve střední Francii, přesněji v Île-de-France, a odtud se postupně rozšířila do většiny ostatních zemí západní a střední Evropy. Velice brzy se objevila v Anglii, později také na Pyrenejském poloostrově, v Německu a dalších zemích střední Evropy včetně českých zemí. Zvláště v Itálii vytvořila gotika zvláštní směs s románskými, antickými a byzantskými vlivy. V Itálii se také zrodila renesance, která postupně gotiku zcela vytlačila. Ještě na počátku 16. století však především ve střední Evropě vznikala v podstatě gotická stavební díla.
Název „gotika“ zavedli italští humanisté, kteří ji mylně spojovali s Góty, jejichž umění bylo považováno za barbarské. Tito humanisté totiž za barbarskou a „odporující každému dobrému vkusu“[zdroj?] považovali i samu gotiku. Naopak veliké pochopení pro gotiku měli někteří barokní architekti, například Francesco Borromini či Jan Blažej Santini-Aichel. Tito architekti se gotickými prvky a stavbami velmi výrazně inspirovali ve svých dílech, která jsou proto někdy poněkud nesprávně řazena do tzv. Barokní gotiky. Všeobecně začala být gotika opět přijímána v 19. století, kdy také došlo k rekonstrukcím mnoha gotických staveb.
